Na začátku 90. let jsem si koupil prvního psa a začal pronikat do tajů kynologie. Poměrně rychle se ukázalo, že mi nevyhovuje ani klasická „služební kynologie“, která se tehdy běžně dělala jako relikt Svazarmu, ani ten způsob práce se psem, kdy se pro ránu nešlo daleko. Asi jsem tehdy měl smůlu na cvičáky. Ale zase jsem byl tak oprsklý a přesvědčený o své pravdě, že jsem se z několika cvičáků nechal vyhodit nebo odešel sám a nezbylo mi, než si sám najít nějaký vlastní způsob práce se psem. Samozřejmě jsem udělal spoustu chyb a mému tehdejšímu belgickému ovčákovi vděčím za mnohé, co mě naučil. Informace jsem hledal samozřejmě v knihách (internet nebyl).
Časem jsem ale zjistil, že stejně jako cizí jazyk se nejlépe naučíte od lidí, kteří s ním mluví, i psí jazyk se nejlépe naučíte od psů. Začal jsem chodit na různá místa, kde se schází pejskaři a kde nechávají své psy na volno si hrát a komunikovat. Seděl jsem, koukal a přemýšlel o tom, co vidím. Postupně se ukázalo, že takhle nějak by to šlo. Potkával jsem čím dál více lidí, kteří se ptali, jak se to dělá, aby pes fungoval tak hezky a zlehka, jako ti moji. A postupně se z toho stala poradna.
Nejprve se jmenovala Spokojený pes, později, když jsem si udělal delší pauzu, stránky zrušil a doménu uvolnil, převzali ji majitelé dnes známých chovatelských potřeb, shodou okolností moji klienti. Současně jsem objevil agility a začal se mu věnovat. To byla veliká škola práce se psem.
V roce 2013 jsem se seznámil se svou manželkou a zjistil, že má úplně stejné názory na práci se psy a intuitivně používá stejné postupy. Takže teď už jsme na Vás dva…
Je pravda, že dnes už čerpám z téměř čtvrt století zkušeností, ale pořád ještě platí, že každý pejsek mě naučí něco nového. A to je na tom to krásné.